“Do projektu VLČÍ MÁKY v obrazech 2020 jsem se připojil, protože považuji si za čest a svou morální povinnost pomoci našim spoluobčanům, kteří za nás bojovali.”

Akademický malíř JIŘÍ ŠORM (1957), žije a pracuje v Praze a Sadské.

Studie: Střední průmyslová škola Grafická v Praze/SPŠG/

1972-1976, Akademie výtvarných umění v Praze/AVU/

1978-1984, obor malba u prof. Františka Jiroudka.

Zahraniční stáže: Belgie, Bulharsko.

Pracuje v oborech malba, grafika, socha, kresba.

Cena: Medaile France Kafky

Člen výtvarného spolku Mánes.

Zájem: archeologie, paleontologie, mineralogie, cestování.

“Do projektu Vlčí máky v obrazech 2020 jsem se zapojil, protože mě oslovilo téma vlčí máků. Zároveň to pro mě byla výzva, do které jsem se s radostí pustil.”

Akademický malíř Rumen Sazdov se narodil v r. 1959 v městečku Kjustendil, BG. Uměleckým prostředím byl ovlivněn od útlého věku, jeho matka – režisérka loutkového divadla – jej brávala za kulisy i před ně. 

Otec, přísný účetní, chtěl mít ze syna námořníka, matka však rozeznala jeho výtvarné sklony, které podporovala. Po výtvarném gymnáziu v Sofii následovala výtvarná akademie ve městě Veliko Tarnovo, specializace figurální malba. Českou republiku znal Rumen prostřednictvím svého strýce, významného poválečného architekta Parvana Pop-Jordanova, který žil a působil v Brně a vozil mu pastelky a vodovky, které se kvalitou těm bulharským nemohly rovnat. V září 1989 přesídlil Rumen do Prahy a následovaly roky, které se dají bez nadsázky nazvat jako turbulentní. 

Jedním z důležitých zlomů v jeho kariéře byl moment, kdy ho kontaktoval zástupce pařížské agentury Claude Robert & Joël Millon (dnes Millon & Associés). Následoval aukční prodej 56 obrazů přes pařížskou aukční síň Drouot-Richelieu. Díky úspěšnému aukčnímu prodeji je umělec evidován v aukčním katalogu MAYER (artvalue.com) Majiteli děl pana Sazdova jsou mimo jiné princ Kiril Tarnovski, španělská markýza Gloria Ferera des Monsolis, hraběnka Kristine d´ Barout, monacká princezna Stephanie, madame Bernadette Chirac, kytarista skupiny Scorpions pan Schenker, herec Bruce Willis, pani Livie Klausová a jiné významné osobnosti.

„Výzvu a prosbu od Nadace RegiBase v rámci charitativního projektu Vlčí máky pro veterány jsem přijala ráda. Jednak mám ráda skutečné hrdiny a jednak si myslím, že mohu-li přispět něčím, co je mi blízké, pak to udělám vždy ráda. Svůj obraz jsem pojala trochu po svém a doufám, že se bude líbit, nebo minimálně zaujme. A pokud o něj bude i v následné aukci zájem a přinese potřebné prostředky na dobrou věc, pak budu velmi šťastná.“ 

Petra Černocká (24. 11. 1949 v Praze) je česká zpěvačka, herečka, ale i moderátorka. Před mnoha lety v sobě objevila vášeň „naivního malířství“, které je jejím koníčkem, kterému se věnuje, když má zrovna čas a dostatek inspirace. Do svých obrazů se snaží vetknout své pocity, nálady, zážitky, nebo i své blízké, včetně domácích mazlíčků. Maluje na plátno, dřevo nebo i kameny. Sama o sobě by si prý nikdy netroufla říct, že „je malířka“. Prý se cítí být spíš občasně malující – zpěvačkou…

V listopadu 2019 u příležitosti svého životního jubilea uspořádala se svými přáteli a pražskou Galerií 1 unikátní výstavu svých obrazů a také fotoobrazů charitativního kalendáře, který nafotila s dcerou, zpěvačkou Bárou Vaculíkovou. Expozice představovala také drobnosti z jejího života, kostýmy ze slavného filmu Dívka na koštěti nebo její oblíbené klobouky a další pokrývky hlavy. 

Letos v srpnu měla se svým příbuzným, hercem, muzikantem a malířem Markem Brodským úspěšnou výstavu obrazů v Galerii U brány v Úštěku. Nyní má i několik dalších nabídek na další. Sama zpěvačka a herečka se tomu „maličko brání“ se slovy, že ´nemá namalováno tolik, aby mohla pořádat výstavy´. Ale je to pro ni prý motivací k tomu, aby se nad tím minimálně zamyslela. 

Foto: Jaroslav Hauer

“Myšlenka vytvořit toto charitativní dílo pro válečné veterány mě i mé srdce významně oslovila. Mám hlubokou nenávist k válkám a zbraním, pro mě je to nesmyslné. Ale ve svém srdci mám obrovský respekt (každý z nás by měl mít)! pro ty, kteří bojovali za svobodu a za to, aby se naše planeta změnila v lepší svět. Tímto uměleckým dílem mohu vyjádřit úctu a vděčnost válečným veteránům a všem lidem, kteří přišli o život v kruhu nesmyslných ďáblů.”

Jmenuji se Thierry Funck, narodil jsem se 20. července 1974 v Lucemburku a nyní žiji v Praze.

Jsem autodidaktní umělec. Od dětství jsem měl velký zájem o umění a vždy jsem měl rád kresbu. Když mi bylo 15, zemřel otec a já jsem ztratil veškerou inspiraci pro všechny druhy umění. Od té doby jsem v životě dělal různou práci, ale vnitřně mě to nenaplňovalo a vždy jsem v sobě cítil určitou prázdnotu.

Moje matka zemřela na Alzheimerovu nemoc v roce 2018 a od pohřbu milované matky se v mém životě něco změnilo. Cítil jsem a slyšel jsem v hlavě hlas, který říkal: „Narodil jsi se jako umělec, takže dělej to, pro co jsi se narodil.“ “To mi vrátilo inspiraci k zahájení různých projektů a nyní jsem umělcem na plný úvazek celým svým srdcem i duší.”

DVOUSTRANNÝ OBRAZ

“Why do families get destroyed? And the planet?

Why?

War is a terrible thing that should not have a place on Earth.

The ideology of a powerful few abuses and manipulates people into killing each other.

Why?

We are all visitors on this planet and we should, for the duration of our stay, treat each other with respect, try to live alongside or with each other, and not cause each other harm.

At the end of the day, war does now have a winner.

Respect to all the heroes who, during terrible times, put their lives on the line for the benefit of all and made the world a slightly better place.

“Proč jsem namaloval tento obraz? Prostě jsem chtěl jenom udělat dobrou věc.”

ALEX DOWIS je výtvarník, scénograf, textař, režisér i herec, který se podílel na celé řadě divadelních a filmových produkcí u nás i v zahraničí. Alex se věnuje malbě již od dětství. Podstatnou část jeho rané tvorby tvoří velké nástěnné malby, jako součást vnitřních a venkovních designů, vycházejících zejména z oblasti umění graffity a street art.

V letech 2000–2003 se Alex Dowis zabýval provozem hudebního klubu a produkcí desítek kulturních akcí po celém území České republiky. Je také zakladatel produkční agentury DEPO CREW a festivalu HIP HOP KEMP. Od roku 2003 začal zároveň aktivně působit v pražském divadle Archa, se kterým posléze představil četná autorská představení v Evropě, USA a Asii.

V roce 2012 se Alex dostal až do finále televizní soutěže Česko Slovensko má talent, kde jako první Čech představil světu Light Art tedy malování světlem. Jeho ateliér Dowis.cz se postupně rozšířil o další výtvarníky a se svojí Light Art Show vystupovali několik let v divadle Ta Fantastika v Praze.

Mimo jiné se Alex věnuje filmovým dekoracím, scénografii a je vyhledávaný pro práci na reklamních kampaních (na příklad Babiččina volba). Mezi jeho další aktivity patří živé výtvarné exhibice Sand Art a  Speed Painting, se kterým vystupoval na dvou koncertních turné Lucie Bílé, ale také workshopy na různých eventech, výstavách a společenských akcích.

V roce 2015 vytvořil se svým týmem zahajovací ceremoniál pro Mistrovství světa v hokeji, které se odehrávalo v ČR. Jednalo se o kompletní produkci, včetně návrhu vzhledu maskotů šampionátu, kterými byli Bob a Bobek, králíci z klobouku.

V roce 2015 Alex navrhl vzhled poštovních známek s tématikou Bob a Bobek, králíci z klobouku pro Českou poštu.

V roce 2019 byl pozván do Španělského televizního pořadu El Hormiguero, kde se setkal s hercem Antoniem Banderasem. Na počest premiéry nového filmu režiséra Pedra Almodóvara Alex maloval motivy z tohoto filmu v živém vysílání.

V tomto roce byl pozván mimo jiné do talentové soutěže America’s got Talent. Umění malování světlem tedy prezentoval při natáčení v Los Angeles v rámci prvních Auditions.

Letos Alex se svým týmem připravuje celovečerní výtvarnou show Art of Evolution.

“Když mě Nadační fond REGI Base I. oslovil s projektem výstavy obrazů na téma vlčí máky a jejich následné aukce ve prospěch válečných veteránů, hasičů, záchranářů, času bylo málo. Pojala jsem jako výzvu vytvořit bleskově nejen velmi zajímavou výstavu, ale také a především UDĚLAT DOBROU VĚC, a to hned dvakrát… Namalovat obraz na téma vlčí máky a ještě organizačně a kurátorsky zhmotnit výstavu “VLČÍ MÁKY v obrazech 2020” je pro mně způsob poděkování a vyjádření úcty a vděčnosti odvážným lidem s velkým srdcem, kteří nasadili a mnohdy obětovali své životy za druhé. 

Mám obrovskou radost z povedené výstavy obrazů na téma vlčí máky, která představuje díla od 25ti umělců současnosti. Zároveň děkuji celé skupině báječných lidí, kteří se na vzniku a realizaci tohoto krásného a dobročinného projektu podílejí. ”

Mým životním mottem je RADOST 🙂

Miluji, když maluji životadárnými barvami, hraji si s tvary a tvořím vrstvy. A také příběhy, dobrodružství, zážitky z cest a bádání v tajemstvích a energiích života, přírody, univerza, bytí, nás všech…toto vše se promítá do mého abstraktního expresivního pestrobarevného díla, které následně kultivuje a obohacuje energii prostoru. Lidé mi říkají, že čím déle se dívají na mé obrazy, tím více v nich vidí a tím také obvykle odhalí některá z poselstvích nitra.

Má první výstava se konala v roce 2012 v Praze v galerii v Celetné ulici. Od té doby mezi mými více než 30ti výstavami najdete výstavy nejen v Praze (třeba na Žofíně nebo v Senátu Parlamentu ČR), ale také v italské Florencii, v Berlíně, ve Francii v Cannes a také na Bienalle v Toskánsku. Má díla jsou zastoupena ve sbírkách českých i zahraničních sběratelů.

Kromě vlastní tvorby se ve vesmíru umění věnuji také organizaci a pořádání mezinárodních výstav pro zahraniční a české umělce. Pro tyto účely jsem v roce 2017  založila uměleckou agenturu ARISTA ART, která kromě jiného, letos již čtvrtým rokem pořádala oblíbenou Mezinárodní výstavu ART IN PRAGUE 2020 v Galerii U Zlatého kohouta v srdci Prahy a opět představila veřejnosti více než 100 uměleckých děl od 21 českých i zahraničních autorů.

Každé léto také pořádám oblíbené letní workshopy.  Zájemci o tvorbu a osobní rozvoj si na tomto tvořivém ateliéru mohou namalovat svůj vlastní obraz a rozšířit napojení na svůj tvořivý zdroj.

“Proč jsem se rozhodla do projektu zapojit ? Protože jako malíř miluji rozkvetlé makové pole. Je to milá vzpomínka na mládí, když v TV běžel Večerníček O  makové panence a motýlu Emanuelovi. 

Především  se  ale jedná o podporu projektu pomoci válečným veteránům, kteří se obětovali pro naši zemi za 2. světové války, za doby protikomunistického odboje, a  nesmíme zapomenout na novodobé válečné veterány.”

Jmenuji se Irena Procházková, narodila jsem se v Táboře v roce 1973 a v současné době žiji v Praze. Vztah k výtvarnému umění jsem měla od dětství. V každé volné jsem chvíli si brala pastelky a malovala.

Byla jsem ovlivněna tvorbou akademické malířky Bedřišky Uždilové, u které v ateliéru studuji posledních 9 let. Před ní jsem absolvovala studium u akademického malíře Teodora Buzu. Jsem členkou školy “Black Canvas International Art Comuniny” pod vedením malíře Alexandera Onishenka.

Vycházím z malířských směrů impresionismus, postimpresionismus a expresionismus, které mne neustále fascinují. Nejvíce mne inspirovali malíři jako Monet, Van Gogh, Gauguin, Špála a Slavíček. Moje tvorba je plna barev jako modrá, červená a oranžová. Prostě to tak cítím a vyjadřuji tím i své nálady.

Náměty obrazů, které maluji, jsou inspirovány mými zážitky a poznatky z cest a z běžného života. Zabývám se malbou a kresbou. Tvořím portréty, krajiny, abstrakce, kompozice a zátiší. V současné době maluji olejovými barvami na plátno.

“Všichni tito hrdinové jsou dle mého názoru “novodobí rytíři”. Je tedy pro mě čest tyto vzácné a odvážné osobnosti podpořit.”

Narodila se 6. listopadu 1990 v Ivančicích. V současné době žije v Brně.

Od 12 let aktivně chodila do Základní umělecké školy v Náměšti nad Oslavou, kde ji vedl akademický malíř Jan Marie Krejčí.

Po Základní škole nastoupila na Uměleckoprůmyslovou akademii ve Světlé nad Sázavou pro studium uměleckého oboru malování, tvarování, leptání skla a vitráže. Atelier vedl Miloš Jírovec a MgA. Aleš Jírovec.

Studovala design skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně u prof. MgA. 

Petra Stanického, M. F. A. Po celou dobu studií a tvorby se zúčastňuje společných výstav a projektů s umělci.

V současné době se naplno věnuje jen své tvorbě autorským výstavám, malbám pro soukromé sběratele a firmy. V současné době se její díla nachází především v soukromých sbírkách.

V rané době tvorby se věnovala především navrhováním designu pro interiérové sklo, abstraktním malovaným vitrážím a malbě ve které ukazovala náhled do svého vědomí. Její díla byla už v prvopočátku ovlivněna způsobem vlastního žití a zážitků, která nenásilně formou symbolů a příběhů přenášela do objektů skla a olejomaleb.

V současné době se zaměřuje na koncepci alegorického způsobu myšlení a ve studii neurovědy hledá cesty, jak porozumět své hlavě, vědomí a podvědomí člověka jako takového. Zajímá ji, jak procesy mozku ovlivňují okolní vlivy světa. Transformuje své chápaní této problematiky do tvorby a navazuje s dalšími tématy této oblasti. Snaží se o zachycení světa, jak by mohl vypadat svět v její představě, ve které nezabraňuje průnikům k nenarušené přirozenosti lidské osobnosti.

Její díla velkou mírou ovlivňují mimo jiné náhledy do současného dění ve společnosti, které analyzuje a v malbě stylizuje.

“Přijal jsem rád nabídku vytvořit obraz na téma Vlčích máků jako symbolu Dnu válečných veteránů použitého v básni: “Na flanderských polích” z konce 1. světové války. Důvodem je symbolika války a míru, kterou jsem zpracocvával již dříve v polaritě válka a láska. Viz zde např. obraz povinně sloužících dívek v armádě (Izraelské) a zároveň lesbicky orientovaných.”

 *1963

Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha

Atelier ilustrace Jiří Šalamoun 1,5 roku Atelier fotografie Pavel Štecha 0,5 roku Atelier grafický design a vizuální komunikace Zdeňek Ziegler 4 roky zde diplomová práce v roce 1996 pod názvem Flowers 3 D objekty květů umístěných do galerie na webu, kterou bylo možné procházet, postery, ktalog a komunikace projektu. Tvořeno ve spolupráci s umělcem atelieru nová média MgA. Petrem Svarovským asistentem v atelieru Nová Média pod vedením prof. Michaelem Bělickým na Akademii výtvarných umění Praha. Na škole se studenty spoluzaložil uměleckou skupinu PodeBal, která byla od devadesátých let uznávána teoretiky umění jako první skupina, která politizovala českou výtvarnou scénu tím, že výrazně komunikovala sociální a politické aspekty jak v galeriích, tak ve veřejném prostoru v Čechách i zahraničí ve více než 30 projektech. Vyjímečná slovinská umělecká skupina IRWIN mapující uměleckou historii pro střední a východní Evropu po roce 1945, ji zařadila do publikace East Art Map ve svém projektu oceňujícím umělce, kteří měli velký vliv na výtvarné umění v tomto regionu. https://issuu.com/podebal/docs/catalog Od studijních let se věnuje vlastní tvorbě závěsných obrazů z velké části k vidění na má za sebou 20 vlastních výstav https://koppart.net/biography/ O jednom z konceptů prohlásila Lenka Lindauerová toho času ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého: “Antonín Kopp spoluzakládající člen výrazné umělecké skupiny Pode Bal zaměřené na politickou tvorbu vytváří i návrhy pro celé interiéry. Jeho malby se často zaměřují na téma samotných dějin

umění: v obrazech používá prvky charakteristické pro světoznámé klasiky, prafrázuje jiná díla nebo přímo apropriuje. Na druhou stranu s nimi zachází jako s jakýmsi historickým ornamentem, na kterém demonstruje sílu vyprázdněné estetiky. Hraje si volně s abstrakcí Barnetta Newmana, Marka Rothka i Pieta Mondriana a přidává jim do obrazů čárové obchodní kódy. K dějinám umění přistupuje s humorem. Jeho obrazy dokazují, že pokud z nich něco zbývá pro budoucnost, je to jen jejich prostá krása.”

Amálie Koppová (1994) Absolventka Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze, v ateliéru Textilní tvorby pod vedením MgA. Jitky Škopové. 

Absolvovala stáže na Akademii výtvarných umění v Ateliéru intermediální tvorby u doc. MgA. Mileny Dopitové a na Weißensee Kunsthochschule Berlin, MA Textile and Surface Design. Věnuje se grafickému a textilnímu designu. Spoluzaložila společnost Nemléko s.r.o., která pod značkou Optimistic vyrábí rostlinné potraviny a kde má na starost marketing a vizuální komunikaci. Ve své tvorbě se zabývá zejméná environmentální tématikou, obdobím antropocénu a idealizovanému obrazu budoucnosti. 

Zásadní je pro ní tradiční řemeslo, práce s materiálem a odkaz na staré techniky, které se snaží převádět do současné vizuality pomocí technologíí. Ve své diplomové práci se zaměřila na potisk a barvení látek přírodními barvivy, v čem nadále pokračuje. Všechny pigmenty získává z rostlin a potravinového odpadu, ty pak míchá a vytváří tiskové pasty pro sítotisk nebo přímou aplikaci. Pro barvení a potisk textilií se v současnosti používají téměř výhradně syntetická barviva, která mají původ v petrochemickém průmyslu. Během produkce pestrobarevných látek se chemikálie uvolňují do vody a kontaminují vodní toky a životní prostředí. Amálie se soustředí na hledání alternativy ke komerčním barvivům s cílem je nahradit pigmenty z obnovitelných zdrojů. Klade si za úkol zvýšit povědomí o dopadu textilních materiálů a jejich barvení na životní prostředí. Za pomoci extrakce pigmentu z biologického odpadu nabízí udržitelnější variantu úpravy přírodních tkanin pomocí plně biodegradabilní tiskové pasty. Navrací se ke starým řemeslným technikám a snaží se najít současnou estetiku v přírodních odstínech a materiálech.

Se svými barvami pracovala i na obrazu, který věnuje do aukce Vlčí máky v obrazech 2020. Všechny odstíny jsou z nalezených nebo vypěstovaných květin a slupek z ovoce. S tématikou máku Amálie pracuje i na obalech produktů Optimistic – makového nápoje. Mák je kromě symbolu vojenských veteránů taky symbolem českého zemědělství – v Česku se toho potravinářského vypěstuje nejvíce z celé Evropy.

“Připojit se k projektu výstavy Vlčí máky 2020 mě vedly hned tři důvody.

První, zcela jasný, je potřeba a touha pomáhat, když je to v mé moci.

Druhý, který byl tak trochu splnění mého snu a touhy, namalovat velké, opravdu velké květy a který jsem dlouho oddalovala, kvůli jiné práci, nyní přišel jak na zavolanou.

A třetím důvodem byla překrásná baseň Johna McCrae,tak dojemná a něžná, která mě utvrdila v mém rozhodnutí, namalovat obraz s motivem vlčích máků.”

Alexandra Dětinská se narodila v Praze, která byla pro ni velkou inspiraci, zejména v začátcích a kde stále žije a maluje své naivní obrazy.

Již od dětství tvoří, maluje a batikuje a po dokončení střední školy, se již plně věnuje pouze malování a své obrazy vystavuje zpočátku na společných výstavách jak v ČR, tak i v zahraničí.

První samostatná výstava v cizině se uskutečnila ve švédském Goteborgu v roce 1995.

Následovaly samostatné výstavy v galeriích v České republice – Praha, Pardubice, Kutná Hora… i v zahraničí – Švýcarsko, Itálie ..

Ocenění na mezinárodních výstavách:

-Prix George Kasper za obraz „Útěk do jiného světa“ na 27. mezinárodní výstavě moderní naivní malby v Morges, Švýcarsko, 1998

– Premio Perrocchia di Varenna za obraz „Zimní svatba na Hluboké“ na 49.mezinárodní výstavě naivní malby, Varenna, Itálie, 2019 Zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách naivní malby.

Trvale spolupracuje s nadací Konto Bariéry, se Zlínským Film Festivalem a mnoha dalšími.

Od roku 2019 se aktivně věnuje propagaci českého naivního umění, plánuje uskutečnit mezinárodní výstavu moderní naivní malby a zařadit tak Prahu po bok ostatních měst ve světě, kde již tyto výstavy mnoho let probíhají.

“Proč jsem se zapojila do akce? Pro mě to bylo naprosto jasné rozhodnutí…Domnívám se, že dárcovství a podpora dobročinosti je v našich životech velmi důležitá věc. Snažím se v rámci svých možností pomáhat a podpořit novodobé válečné veterány a jejich rodinné příslušníky v jejich nelehkých životních situacích.“

Výtvarnice , žije a tvoří v Českých Budějovicích, studovala u akademického sochaře a pedagoga Františka Postla. MŽ používá klasický způsob kresby perem a štětcem. V jejích dílech převažuje černá a bílá, nevyhýbá se však ani barevným kombinacím. 

Vlastní originální styl kresby jedním tahem, pro její práci je typická jednoduchá moderní linie a umělecká zkratka. Perokresby nepostrádají lehkost, nadsázku a vtip.  Perokresby tuší jsou převážně tvořeny na ruční a akvarelové listy. Žemličková je zastoupena v soukromých sbírkách a galeriích u nás i v zahraničí. 

“Do projektu jsem se zapojila, protože všechny projekty, které mají za cíl pomoc druhým a mají smysl, jsou pro mě výzvou. A pokud to, co dělám, může někomu jakkoliv pomoci, je to pro mě samozřejmost. “

Když slunce klesne a okolní ulice se zahalí do tmy, já ožívám. V rytmu hudby míchám barvu na paletě a nechám svou ruku tvořit. Hlavu vypínám a plně se ponořuji do svého vnitřního já. Do té části mě, kterou znají jen má plátna.

Lásku k barvám jsem v sobě objevila už na základní škole, ale hodně let jsem se jí vyhýbala. Když mi ale realita všedních dní přestala stát v cestě, pomalými krůčky jsem začala objevovat zákoutí abstraktního umění.

Dnes se věnuji hlavně malbě svých světů inspirovaných těmi skutečnými. 

Můj svět je totiž plný barev a fantazie, která nezná hranic. Stejně jako umění.

“Rozhodl jsem se do tohoto projektu zapojit, protože si myslím, že zejména v této době je důležité pomáhat ostatním a když u toho můžu využít svých předností, je to to nejlepší, co můžu udělat. Také jsem s radostí využil této příležitosti, protože vím, že už se nemusí opakovat.”

Jmenuji se Misha Fryč, narodil jsem se v roce 1995 a pocházím z malého města Ústí nad Orlicí. Nikdy jsem umění nestudoval, ale od té doby, kdy jsem začal brát svoji tvorbu vážně, uplynulo několik let a měl jsem několik zdejších skupinových i solo výstav. V roce 2019 byla má díla vystavena v Miláně a v Madridu díky reprezentaci galerie Van Gogh Art Gallery ve Španělsku. Dalším mým velkým úspěchem bylo získání Čestného uznání v celosvětové soutěži Art Olympia 2019. V roce 2020 bylo mé dílo k vidění v galerii M.A.D.S. Milano v Itálii a poté v galerii U Zlatého kohouta v Praze. Do budoucna se v tomto roce zúčastním ještě Vánoční výstavy v Bratislavě.

Má tvorba je pro mne způsob vyjádření se. Jelikož jsem již odmalička trpěl sociálními úzkostmi a nebyl schopný řádně komunikovat s ostatními, našel jsem si svůj vlastní způsob, jak vyjádřit sebe sama a svůj pohled na svět. Svým dílem dávám lidem možnost nahlédnout do mého nitra. Do všeho, na co myslím, o čem sním, ale také do mých depresí. Často přemýšlím o svém životě a o smrti. O tom, jestli to, co dělám je ve skutečnosti důležité a jaký to má všechno smysl. To je jakési téma, které spojuje má díla napříč mojí uměleckou kariérou.

“To, že jsem byl vyzván, abych podpořil památku všech válečných veteránů, jsem vzal jako obrovskou čest a zároveň možnost vděku hrdinům. Doufám, že i pro Vás bude můj obraz šancí podpořit tuto úžasnou věc.”

Můj děda mi vyprávěl o tom, jak bojoval v 1.světové válce. Sice si toho už moc nepamatuji, ale hrůza války mi stále zůstává v podvědomí. Tam, kde bydlím a tvořím, máme pomník, na kterém jsou vytesány do kamene jména padlých ve jménu Císaře pána. Nebyla, myslím, rodina, která by byla ušetřena. V mém domě sídlili vojáci, kteří hlídali nedaleký koncentrační tábor. Pravidelně chodím kolem hrobu umučených a nezapomínám…Válka je vždy hrozná a umírá v ní vždy ten, kdo jí nevyvolal.

“Do charitativního projektu pořádaného pod hlavičkou REGI BASE „Vlčí máky“, jsem se zapojil po přečtení o historii vzniku tohoto symbolu Vlčího máku v roce 1915, kdy básník John Mc Cray přednesl na pohřbu svého spolubojovníka Alexise Helmera, báseň o všudypřítomných červených vlčích mácích na bojišti. Po té se vlčí mák  11.11.1921 stal symbolem válečných veteránů a já jsem rád, že se mohu přispět svým dílem na tuto akci.“

Pavel Vodňanský (1962) se narodil v České republice ve městě Pelhřimov, kde se také vyučil v oboru pozlacovač-restaurátor. Díky této profesi pracoval na historických objektech po celých Čechách, kde sbíral inspiraci pro svoji pozdější tvorbu. Malování ho bavilo už od dětství a k malbě se dostal na umělecké škole v Praze.

Technika obrazů je především ovlivněna jeho profesí pozlacovač, kde se objevuje zlato, patina a zemité barvy. Pavel používá oleje a akrylové barvy na dřevěných deskách, které si upravuje tak aby tvořily plastický povrch. Rámy obrazů si vyrábí sám s použitím polychromie a patiny.

Inspirativní pro jeho tvorbu jsou lidé, portréty a příroda (hlavně stromy). V obrazech pro něho není nejdůležitější podoba, ale atmosféra.

“Do projektu na podporu válečných veteránů jsem se zapojil ze dvou důvodů. Především považuji za čestné a důležité podpořit ty, kteří se o nás zasloužili – no a taky moc rád maluji vlčí máky.”

Ovlivněn uměleckým prostředím rodiny, často jsem navštěvoval coby malé děcko atelier mého pradědečka, nymburského akademického malíře Hanuše Bohmana. Zde jsem prý vydržel dlouho jen tak stát a pozorovat Mistra při práci.

Absolvoval jsem výtvarný obor na tehdejší LŠU u milé paní učitelky Olgy Douděrové a velmi dlouhý čas bylo pro mě malování jen občasnou zábavou. 

Klikatými cestami osudu jsem vstoupil na umělecké kolbiště až ve svých devětatřiceti letech a dnes – potkalo mě to štěstí – se mohu věnovat výtvarné práci naplno.

Láska k přírodě a obdiv k impresionistům mě vedly k častému plenérování v mém rodném Polabí, v milovaných Lužických horách či v Českém ráji. Rád kreslím perem hrady, zříceniny, stará městská zákoutí… Věnuji se ilustraci, komiksu, návrhům log, kresleným turistickým mapám, diplomům, také tvorbě obecních znaků a vlajek pro obce naší země.

Spolupracuji s městem Nymburk (ilustrace, výtvarná scéna nymburského posvícení), s Městským divadlem v Nymburce (scéna ke hře Cesta kolem světa za 80 dní, plakáty pro cyklus pohádek, kalendář pro město na rok 2016), s městem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav (perokresba věnovaná papeži Benediktu XVI, umělecký festival Polabský Montmartre, Memorial Svatopluka Machara – občasná dobročinná aukce výtvarných děl), či s MAS Střední Polabí (knižní ilustrace, mapy). Jsem vedle ctěné Lucie Kozelské druhým výtvarníkem rodinného parku Mirakulum v Milovicích.

“Když mě oslavila nadace REGI BASE s účastí na aukci na podporu valéčných veteránů opravdu mě to nadchlo. Tématika vlčích máků a přírodních motivů obecně je mi velmi blízká. Beru to jako skvělou příležitost spojit příjemné s užitečným a hlavně podpořit dobrou věc.”

Jako většina dětí jsem se k malování dostala poměrně brzo, umělecky jsem se však začala formovat až o pár let dále na půdě ArtIn-Atelier Prague. 

I přes pozdější studium oděvní tvorby malování zvítězilo.

V mých obrazech se pokouším promítat příběhy i životní prožitky, především ve figurální malbě a imaginární krajinomalbě. V průběhu let jsem absolvovala také kurzy arteterapie nebo kurzy figurální kresby na Akademii výtvarných umění v Praze a na Scholastice.

Mám za sebou několik samostatných i skupinových výstav, moje obrazy jsou jak v soukromých sbírkách, tak například v NODu v Dlouhé ulici a mohli jste je vidět také ve filmu 🙂 

“Do projektu Nadačního fondu REGI Base I. “Vlčí máky v obrazech 2020” jsem se zapojila, protože mě oslovila myšlenka pomoct lidem, kteří se spoustu let věnovali potřebným službám pro ostatní lidi (vojáci, hasiči, policisté), a teď potřebují pomoci buď oni sami, nebo jejich rodiny. Můj praděda bojoval ve 2. sv. válce. Moje rodina sice měla to štěstí, že se domů vrátil živý a zdravý, ale mnoho rodin kolem takové štěstí nemělo.  

Dále mě zaujala možnost přispět právě tím, že bych se pokusila namalovovat obraz (v tomto oboru jsem totiž amatérka), který by se následně dražil a případný výtěžek z jeho prodeje poputuje na tyto prospěšné účely.”

NIKOLA ĎURICOVÁ (nar. 1995) je česká muzikálová herečka slovenského původu.  Studovala hudebně dramatický obor na Bratislavské státní Konzervatoři. Už v průběhu studia dostala příležitost na divadelních prknech. Na Nové scéně účinkovala v muzikálech Hair a Fame. V divadle Arteatro v inscenacích Poprask na Laguně a v Ženitbě. V roce 2013 získala v Poděbradech na Poděbradských dnech poezie cenu Viliama Záborského. Poté se rozhodla dostudovat herectví v Praze na Pražské státní konzervatoři, kde i absolvovala. Hostovala v muzikálech Ferda mravenec a především v Romeovi a Julii (hudba Zdeněk Barták) v divadle Hybernia, kde vytvořila titulní roli Julie. V muzikálové show Tři oříšky pro Popelku v KCP si zahrála Popelku. V Goja Music Hall ji můžete vidět v muzikálu Čarodějka v roli Glindy a nyní se připravuje muzikál Rebelové, kde si také zahraje titulní roli Terezu pod režií Filipa Renče.

“Proč? Neobyčejné téma, které bych si bez výzvy těžko zvolila. Oceňuji, co jsou schopni vojáci obětovat pro svou vlast. Proto kývnout na tuto nabídku pro mě bylo samozřejmostí a vyjádřením vděku.”

Hana Macháčková je přirozeně živelný člověk i umělec. Její výtvarný projev je bezprostřední, energický, robustní a přímočarý. Tvary jsou pevně definované, linie i plochy čitelné. Na svých obrazech nám předkládá svět v pravém slova smyslu, tedy v jeho přirozenosti.

“Regi Base mě oslovili náhodně, ale jejich myšlenka mě velmi zaujala a nadchla. A jak to tak bývá, my z dobročinnostních, si rádi pomáháme.

Pomoc válečným veteránům považuji v dnešním systému za velmi důležitou, a proto vznikl i tento obraz.

Pakliže ho někdo koupíte, doufám, že Vám přinese jen to nejlepší, radost, naplnění a uspokojení.

Kdybych se k němu měla sama vyjádřit – znamená odhodlanost. Pravá strana značí krev, kterou jsme, možná zbytečně, prolili.  Ale i z ní dokáže povstat naděje lepších zítřků. I z ní dokáže pokvést život.

V plné své kráse a nádheře. I když křehký a pomijívý.

Nechme ho i v této těžké době růst. Bude dobře.”

Jmenuju se Marie, ale většina lidí mi říká Majis. Bylo mi asi 12, když jsem malovala svou první nemocnici v rámci ZUŠ Třinec. Aby se tam pacientům žilo lépe. Později jsem se rozhodla, že je to právě ta cesta, kterou chci jít. A tak jsem založila nadační fond Colours for life. Tak se stalo, že jsem malovala v nemocnicích USA i Kanady.

“Mák je fascinující rostlinka a krásný symbol. Do dobročinného projektu nadace Regi Base jsem se velmi ráda zapojila, jelikož jsem přesvědčena, že pomáhat všem, kteří nasazují svůj život, je důležité za každých okolností. Budu i dále šířit povědomí o této důležité nadaci.”

Ivana Kabylova *1963 ve znamení Lva

Narozena v Praze, po základním a středním vzděláni se věnovala jazykům.

Od roku 1991 do 2018  působila v několika soukromých cestovních agenturách, kde se specializovala na přípravu a realizaci speciálních programů pro zahraniční  firemní klientelu.

V posledních letech se též věnuje manažerské práci pro umělce a vlastním projektům např. designu šperků apod.

Malbě se věnuje  přibližně patnáct let. Absolvovala privátní kurzy u různých ak.malířů, nicméně její styl je osobitý. Náměty a inspiraci nachází různě kolem sebe, nebojí se experimentovat.

“Mé motto: Lidé jsou andělé s jedním křídlem, chtějí-li se povznést, musí se obejmout. Do projektu Vlčí máky 2020 jsem se zapojila, protože téma vlastenectví je mi blízké. Navíc v současné době toto téma považuji za velmi aktuální.”

Narodila jsem se už hodně dávno. Přes veškerou kreativitu se můj produktivní život zvrhnul v úprk těžce zkoušenou ekonomikou. Ten se podepsal na mém zdraví a já skončila v invalidním důchodu. Po dlouhém bezčasí se mi podařilo najít “terapii” na mé zdravotní problémy a nový smysl života – malování. Malování mě naplňuje a dělá můj svět krásnější. Mám radost, když se mé obrazy líbí a dělají krásnější svět i druhým.

Maluji olejem, akrylem a třeba i na sklo. Několik let vystavuji se slánskými výtvarníky v galerii ” V Troubě ” Slaný, na ” Kladenských dvorcích ” Kladno, v roce 2019 a 2020 jsem se v rámci projektu Aristaart účastnila mezinárodní výstavy v Praze a v Itálii. 

“Obraz jsem darovala Nadaci REGI Base I., protože chci podpořit lidi, kteří nám pomáhali a teď sami zůstali bez pomoci. Namalovat vlčí máky byla pro mě i jistá výzva, protože květiny nemaluji, i když je mám ráda.”

Pocházím z umělecké rodiny. Můj Bratr je filmový maskér českých a zahraničních hvězd.

Malování mě bavilo už od malička. Tvorbě jsem se na plno začala věnovat před pěti lety, a to poté, když jsem své dílo ukázala skvělé malířce Zuzaně Křovákové. Od té chvíle vystavuji v Galerii u Zlatého Kohouta v srdci Prahy. Účastnila jsem se tří mezinárodních výstav PRAGUE ART COCKTAIL 2017-2019 a aké letošní letní výstavy mezinárodní výstavy ART IN PRAGUE 2020. Několik let se také účastním Skupinových výstav českých autorů v Galerii U Zlatého Kohouta.

Jsem také členem týmu ARISTA ART jako koordinátor pro vystavující umělce.

Malování a umění mě nabíjí životní sílou, a proto tvořím.

“Rozhodla jsem se, že svým obrazem obdaruji válečné veterány i postižené hašiče, záchranáře, kteří mají mnohem komplikovanější život než my běžní lidé. Z celého svého srdce všem přeji důstojný život a lásku, která vše povznáší jak krásné vlčí máky v jejich znaku.”

Narodila jsem se 1.5.1949 v Liberci. Malovala jsem od dětství, navštěvovala jsem výtvarný kroužek. Zúčastňovala jsem se často výtvarných soutěží. Největším mým úspěchem bylo vítězství v mezinárodní dětské soutěži v Dillí. Bylo mi 10 let a od té doby jsem malovala olejovými barvami. Výtvarnou školu v Praze jsem se přes úspěch při talentových zkouškách, nakonec nestudovala. Vystudovala jsem SVVŠ v Liberci, později v Brně Přírodovědeckou fakultu TGM, organickou chemii. 

Hodně jsem se zajímala o barvy, struktury a vůně.

V době, kdy jsem se starala o rodinu a žila životem zaměstnané ženy, jsem na malování měla málo času.

Nyní se mohu výtvarné činnosti plně věnovat. Maluji s radostí a láskou k přírodě, lidem a ke všemu stvořenému. Toto vše předávám svými obrazy. 

Lidé říkají a já věřím, že mé obrazy působí na své okolí vyzařováním této podporující energie. Pracuji převážně olejovými vodou ředitelnými barvami. Žiji v Praze na Žižkově a jsem členkou Sdružení výtvarných umělců ČR v Praze Libni.